Plemeno VI.
27. dubna 2012 v 15:01 | Starsy
|
Werewolves
Toto plemeno můžeme vidět (trochu přetažené, co se výšky týče) v "Twilight Saga" (ktré popravdě zrovna moc nemusím) nebo také ve filmu "Krev jako Čokoláda" (ale tam zase neodpovídala reakce na stříbro). Možná i v japonském animovaném seriálu Wolf's Rain, ale je docela diskutabilní, zdali hlavní hrdinové skutečně jsou vlkodlaci. (Nic méně vypadají na to.)
Je to mé nejoblíbenější plemeno vlkodlaka, jen tak mimochodem.
Plemeno VI.
Šesté, a také poslední ze základních vlkodlačích plemen, má mnoho kladů i záporů a je těžké jej přirovnat k některému z předchozích plemen. Ale kdybych ho přeci jen srovnávat měla, tak jedině s pátým typem.
Stavbou těla se nepodobá, ale přímo odpovídá "obyčejnému" vlku. Jediným rozdílem, co se vzhledu týče, je, že vlkodlak šestého plemene je vyšší a to o dost. V kohoutku se jeho výška pohybuje u "štěňat" (nedorostenců, v lidském světě puberťákům) kolem 120-130 cm. V dospělosti se to různí. Někteří, zejména ti ženského pohlaví, měří zhruba 140-150cm, ale klidně i víc. Záleží na rodičích a výšce v lidské podobě. Dospělí mužského pohlaví jsou vysocí minimálně 145cm a maximálně kolem 180cm. Ale to už když jsou hodně staří a ještě vysocí i vlidské podobě.
Co se barvy týče, můžou mít doslova jakoukoli. Od bílé přes hnědou a šedou až po černou. Někdy i s rudými, oranžovými nebo dokonce (hoodně světle nebo hoodně tmavě) modrými odstíny. Mohou mít barevné "rozvržení" obyčejných vlků, ale nutně nemusí.
I tento typ, stejně jako všechny až na první dva, stárne Xkrát pomaleji než člověk a má větší sílu, než obyčejný člověk či vlk.
Pohybují se nejrychleji ze všech vlkodlačích typů a pouze po čtyrech končetinách. A u poloviny z nich je právě rychlost nejvražednější zbraní.
Mají extrémně vyvynutý čich a sluch, dalo by se i říci, že lepší než obyčejní vlci, a zrak mají stejný, jako lidé. V noci ale vidí stejně dobře, jako ve dne.
Převtělují se kdy chtějí a po proměně se dokáží i ovládat.
Jeho zabití je těžké i lehké. Záleží na jedinci a také na tom, jestli je to spíš samotář nebo jestli se pohybuje minimálně ve dvojici. Jsou rychlí, poměrně silní a hlavně chytří.
Stříbro na ně nemá buď vůbec žádný nebo minimální účinek. Tudíž se dají zabít i obyčejnou kulkou, pokud zasáhnete životně důležité orgány jako třeba srdce, mozek... Pokud ne, většinou se ze zranění úplně zotaví. Regenerace je stejně rychlá jako u "lepších" a známějších plemen.
PS:
Za obrázky se omlouvám, ale lepší jsem nenašla a vlkodlaky z Twilight Sagy sem cpát vážně nechci. Chtěla jsem taky poukázat na velikost tohoto plemene...
Za obrázky se omlouvám, ale lepší jsem nenašla a vlkodlaky z Twilight Sagy sem cpát vážně nechci. Chtěla jsem taky poukázat na velikost tohoto plemene...
Info. Plemena V.
3. dubna 2012 v 17:48 | Starsy
|
Werewolves
Poměrně často se plete s Loup Garouem. Avšak narozdíl od něho toto plemeno je rychlejší, avšak méně silné a stříbro na něj účinkuje také úplně jinak.
Plemeno V.
Pátým vlkodlačím typem je plemeno vynikající svou inteligencí, zručností a schopností se ovládat od samého počátku.
Stavbou těla se nejvíce podobá silnějšímu Loup-Garouovi, se kterým se mnohdy plete.
V dokonalé formě má spíše elegantní tělo napůl vlčí a napůl lidské. Srst mívá různé délky i barvy. Od bílé, přes všechny odstíny šedé a hnědé až po černou. Nemálo kdy si v dokonalé formě zachová různé náramky, řetízky i naušnice. O tetování platí to samé. Co se oblečení týče záleží na jedinci. Většinou ale nemívají. Umí používat různé nástroje úplně stejně jako v lidské podobě, do které se moc nevracejí.
Pohybují se po dvou i po čtyrech končetinách.
Jeho rychlost je vyšší než průměrného Garoua, ale co se síly týče, nepatří mezi ty nejslabší ani nejsilnější. Zaujímá tak třetí místo. Když se pohybuje po zadních, má tak kolem dvou metrů.
Proměňuje se kdy chce a po převtělení se dokáže ovládat.
Zabití je dost obtížné a to nejen kvůli jeho rychlosti a inteligenci, ale také kvůli tomu, že pokud se v blízkosti (nebo dlak přímo má) nějakou zbraň, neváhá jí použít proti vám namísto tesáků či drápů. (A to neplatí pouze o nožích, sekerách či mečích. Dokáže použít i pušky, pistole atd.)
Stříbro na něj nijak vírazně neúčinkuje. Spomalí sice dlakovu regeneraci, ale ani ho neotráví, ani "nerozežere". Ale platí u něj to samé, jako u všech živích tvorů - po zasáhnutí životně důležitých orgánů umírá.
Není to až tak vzácné plemeno, ale je těžké na něj narazit. Tito dlaci nemají potřebu zabíjet jako předchozí plemena a proto se lidem moc neukazují.
Info. Plemena IV.
9. března 2012 v 18:29 | Starsy
Jeden myslím z né zas tak úplně známích. Tedy alespoň v porovnání s Loup-Garouem. Se III. plemenem toho má však mnoho společného.
Plemeno IV.
I tato šelma má ohromně mohutné tělo, stejně jako Garou. Dá se nazvat druhým nejsilnějším typem vlkodlaka. Číslo jedna si stále udržuje, a nejspíš taky ještě dlouho udrží, plemeno č. 3 - Loup-Garou.
V dokonalé formě připomíná toto plemeno spíše vlka a z člověka toho má poměrně málo. I když ne zase tak málo. Srst má většinou delší a hustou. Tesáky a drápy má možná i o něco větší než jeho silnější "příbuzný", má mohutné tělo a přední končetiny jsou něco mezi vlčími tlapami a lidskýma rukama. Jeho výška je tak kolek 180-200 cm v kohoutku.
Jeho rychlost je tak dvou až tří násobně větší, než obyčejného vlka a co se síly týče, je na tom skoro stejně jako Garou.
Proměňuje se v podstatě kdykoli, mladí opět nedokáží vůbec, nebo špatně kontrolovat touhu po krvy a mase. Starší dlaci ano. Převtělení trvá tak minutu, ale také záleží na "tréninku" a stáří dlaka. Vyskytuje se v barvách od tmavších hnědých, přez šedou až po černou. Světlé varianty prostě nejsou. Nebo jsou to míšenci s jiným typem.
Pohybuje se pouze po čtyrech končetinách.
Jeho zabití je o něco obtížnější než zabití předchozích plemen. Stříbro na něj působí jako jed, ale kulky se jeho tělo zbavit nedokáže. To z jedné strany může být pro dlaka prospěšné, protože se kulka nemůže "propálit" vidnou odumírání tkání až k důležitým orgánům. Jed ne vždy dlaka zabije, jako je tomu u Loup-Garouů, což je taky jeden z důvodů, proč je těžší je zabít.
Je to poměrně vzácné plemeno, rozhodně méně časté, než předchozí dlačí varianty.
Ani tohoto dlaka ve společnosti nepoznáte.
PS: Není vždy tak jednoduché rozeznat toto plemeno od Loup-Garoua. Jedinou vlastností, díky které si ho s Garouem nikdy nemůžete splést je, že toto plemeno nemůže používat přední končetiny jako ruce, narozdíl od III. varianty.
Info. Plemena III.
5. března 2012 v 19:37 | Starsy
|
Werewolves
Toto je snad ten nejznámnější, a "nejpoužívanější" typ vlkodlaka vůbec. Základ, dalo by se říct.
Plemeno III.
Tento dlak je proslulý hlavně svou velikostí, rychlostí a silou. Dalo by se o něm říci, že je nejsilnější větví rodu vlkodlaků.
V dokonalé formě má podobu něco mezi ohromným vlkem a člověkem, s dlouhými mohutnými předními končetinami, vlčí hlavou a ocasem, trupem napůl lidským a napůl vlčím většinou ukrytým pod hustou i jemnou srstí. To podle ročního období a prostředí, ve kterém žije. Jeho špičáky mohou mít délku lidského ukazováčku a velikost drápů se různí. Tento typ, když se pohybuje po zadních, měří tak kolem dvou až dvou a půl metru. Pohybuje se jak po dvou, tak po čtyrech končetinách.
Jeho rychlost je dvoj, někdy i trojnásobně překročí rychlost obyčejného vlka. Co se brutální síly týče, záleží na jedinci, ale průměr je tak troj až pětinásobek jeho síly v lidské podobě.
Co se proměny tohoto plemene týče, je to docela diskutabilní téma. Záleží na síle vůle jedince, doby, kterou v sobě "vlka má" a také na tom, jestli je to "pokousanec" nebo "rozený dlak". Obecně se ale mladí pokousanci mění hlavně při úplňku a nedokáží své lovecké instynkty krotit. U mladých rozených je to taky tak, ale u nich je to jednodušší - jako maličcí dlaci totiž nikomu zrovna moc ublížit nemohou. Starší dlaci, jak pokousanci, tak rození, svou proměnu, instinkty a pudy ovládat většinou dokáží. Stejně tak se umí převtělit kdykoli a kdekoli chtějí. Proměna trvá tak kolem minuty, ale záleží na "tréninku" a osobnosti dlaka. Většinou mají stejnou barvu srsti, jako mají přirozenou barvu vlasů v lidské podobě. (Přirozenou. Obarvené vlasy se na barvě srsti nijak nepodepíšou. Na kvalitě ale ano.)
Zabití je kvůli jeho schopnostem poněkud obtížnější. Je rychlý a silný, tak že většina amatérských "lovců" skončí jako vlkodlakova večeře, ale není nemožné ho zabít. (Opět záleží na zkušenostech a stáří dlaka. Mladí pokousanci umírají poměrně brzy. Ať už vinou stříbra, nebo jiných dlaků.) Stříbro na ně působí většinou jako jed a mladé dlaky spolehlivě a rychle zabije. U starších dlaků trvá působení stříbra déle, ale pokud je dlak vážně zasažen (do boku, krku,...) nepřežije příští noc. Rána do srdce nebo hlavy ho zabije na místě. Stříbrnou kulku se snaží tělo vlkodlaka ze sebe dostat. Tkáně kolem kulky odumírají a tělo se samo snaží o to, aby vypadla, lépe řečeno vyhnisala ven. (I takovéto snažení o regeneraci mnohdy končí smrtí.) Po stříbře zůstávají na těle vlkodlaků jizvy, protože buňky nedokáží zcela obnovit.
Tohoto dlaka ve společnosti opět téměř nepoznáte. Mladého možná ano, zkušeného však ne.
Ještě jedno malé info. - Tento typ se vyznačuje mohutnou stavbou těla. Jestli jsou spíše štíhlí, elegantní a mají (o trochu) jinou anatomii, řadí se k 5. druhu.
Info. Plemen I. a II.
19. února 2012 v 18:51 | Starsy
|
Werewolves
S těmito dvěmi plemeny se v hororech setkáváme poměrně často. Nejsou tak silní, jako následující varianty, ale za zmínku přeci jeno stojí
Plemeno I.
Tento dlak nevyniká ani silou, ani nijak extra citlivými smysli. Popravdě nevyniká téměř v ničem.
První druh je doslova napůl člověkm, napůl zvíře. Po přeměně nemá ocas, špičatý čenich ani dlouhé zadní či přední nohy. Jeho dokonalá forma vypadá zhruba jako příliš chlupatý člověk, buď to s hodně světle hnědýma, nebo naopak až černýma očima, špičatějšíma, mírně zvětšenýma ušima, drápy na prstech a špičatými tesáky. Pohybuje se pouze po dvou končetinách.
Proměňuje se nedobrovolně každý den přesně o půlnoci a nedokáže se ovládat. Klidně by roztrhal i své blízké.
Zabít se dá až podezřele snadno a to nejen kvůli tomu, že se pohybuje stejně rychle, jako průměrný člověk.
Stříbrná kulka se mu doslova propálí až do masa a pokud je třeba jen bodnut (stříbrným) nožem do boku/hrudi spolehlivě ho to zabije.
Takového vlkodlaka lze poznat i v jeho lidské podobě. Zejména k večeru mění své chování.
Plemeno II.
Druhé plemeno známe např. z filmu Harry Potter a Vězeň s Askabanu. Profesor Lupin byl dokonalou ukázkou tohoto plemene.
Je o něco silnější a větší, než obyčejný člověk, což se dá říci i o jeho rychlosti. Vzhledově se nepodobá ani člověku, ani vlku. A nebo spíše oboum, ale docela málo.
Jeho tělo je téměř bez, nebo s hodně jemnou srstí. Končetiny má až nepřirozeně dlouhé a hubené vůči tělu. Malou hlavu má hubeným krkem připevněnou ke kostnatému tělu. Drápy a tesáky má ovšem dlouhé, a silné. Pohybuje se převážně po dvou, při chůzi po čtyrech.
Proměňuje se nedobrovolně při každém úplňku a stejně jako první jmenovaný, ani on se nedokáže ve vlkodlačím těle ovládat.
Zabít se dá buď to stříbrem, které na něj působí stejně jako na první plemeno, nebo při zatmění Měsíce. Říká se totiž, že zatmění Měsíce dokáže vlkodlaky zabít. Ale funguje to pouze u tohoto plemene a pouze pokud se vystaví přímému světlu Měsíce při zatmění.
Obyčejně vlkodlaka ve společnosti nepoznáte. Tento neí vyjímkou.
Dala bych sem i jak se jim přesně říká, ale nemůžu to nikde najít a popravdě to až zase tak důležité není.
Informace jsou velmi stručné, ale myslím si, že to nejdůležitější tu je.
Vlci a Vlkodlaci - Úvod
15. února 2012 v 16:23 | Starsy
|
Werewolves
Úvod
Toto je jen takový úvod do světa vlků a vlkodlaků. Prastarých mýtických bytostí, kteří jsou údajně ve spojení s ďáblem.
Přestože nejsem věřící, mytologie se točí hodně kolem Boha a Ďábla, tím pádem se sem tam nějaké zmínce o nich neubráním. Avšak pokouším se tomu vyvarovat.
Vlky a vlkodlaky už se nějaký ten pátek zabývám (minimálně 5let určitě) tak jsem se konečně dokopala také k tomu, o nich něco napsat.
Proč? Protože mě to baví a v určitý druh nadpřirozane věřím. Do značné míry ovšem.
Vlci
Vlci jsou lidmi nenáviděni a pronásledováni téměř odjakživa. A to nejen ve středověku, či v dobách ještě vzdálenějších, ale i ve 21. století. Proč? Protože přece vlk sežral Červenou Karkulku!
Ve skutečnosti jsou to nádherní a nepochopení tvorové. A to mě nutí se jimi zabývat více.
Ve své podstatě jsou vlci lidem docela i podobní. Žijí ve smečkách (lidi ve společnostech), mají přísnou hyerarchii (my máme vládu), ale někteří jsou prostě "alone wolf" - "vlci samotáři" což vidíme i u lidí.
Podrobnostem se také budu spíše vyvarovávat. Připadám si potom, jako, byť neúplná, chodící encyklopedie.
Vlkodlaci
Když se řekne slovo vlkodlak, každý si pod tím pojmem představí něco jiného. Je to s nimi podobné jako s draky. Co člověk, to odlišný názor, to odlišné představy.
Většina lidí si ae pod vlkodlakem představí krvežíznivou šelmu, nepodobající se ani člověku, ani vlku. A nebo podobající se spíš oboum jmenovaným.
Mouhutného, ohromného predátora s drápy a tesáky ostrými jako břitvy a nadlidskou silou. Většinou chodí po zadních, nedokáže se ovládat a za úplňku se mění v tohoto tvora - napůl člověk, napůl vlk. Stříbro, že jej dokáže zabít. Prožrat se jím, nebo otrávit.
Takto si vlkodlaka představuje většina lidí. Jenže toto, je jen jedna z možných variant. Je to nejsilnější a hlavně nejznámější typ vlkodlaka. (Myslím, že se mu říká Loup-Garou, ale krk bych na to nevsadila.)
Je šest základních variant lykantropů-vlkodlaků. Každé "plemeno" má svou osobní charakteristiku, na každého platí jiné věci. Jiný druh znamená mimo jiných slabin také jinou sílu, vzhled či schopnost se ovládat. Pokusím se vám je sem vypsat. Ale to až v příštích článcích.
Dlaci
Dlak je označení pro člověky, který se mění ve zvíře, nebo zvíře, měnící se v člověka. Zní to zvláštně, ale obojí je správně.
Pro použití názvu Dlak na nějaký typ je ale pár pravidel:
Dlak může být zpravdidla jakákoli šelma. A je jedno, jestli se jedná o vlka (nejznámějšího z lykánů), tygra, nebo třeba krokodýla. Někde jsem četla i o krysodlakovi, ale příjde mi to docela jako blbost. (A to jsem prosím schopná uvěřit dost věcem, ohledně mýtických stvoření.)
Každopádně kolem každého typu, ať už čistě vlkodlačího, nebo jiných dlaků, jsou vždycky spory. Ať už je t v chování, vzhledu nebo vůbec možnosti existence tohoto tvora.
A ještě poslední maličkost ohledně dlaků - Kopitnatci dlaci prostě nejsou. S býložravým dlakem se prostě a jednoduše nesetkáte. Umíte si představit třeba takového koňodlaka? Krávodlaka? Kozodlaka? Už jenom samotný název je docela blbost. (I když připouštím, že krokodýlodlak je taky zvláštnost.)
Místo koňodlaka existuje v mytologii Kentaur, nebo další, např. pegas, jednorožec nebo hypogryf. (A mnohé další, ale o koně se nezajímám.)
Další poznámka - drakodlak také skutečně není. Ještěrodlak - ano, drakodlak - ne!
To by bylo k úvodu asi tak vše.
Jestli vás (vlko)dlaci zajímají tak, jako mě, nejspíš si o mě nebudete myslet, že jsem až takový blázen. V opačném případě...
Sdělení
12. února 2012 v 9:54 | Starsy
|
Ostatní
I když podobná sdělení moc ráda nemám, prostě tohle musím napsat.
Sdělení:
Mít blog čistě o jedné... ehm... věci je někdy docela složité. Tedy né pokud té věci zasvětíte celý svůj život ale... Zkrátka transformers se mi z pro mě neznámých důvodů začíná vzdalovat. Beru to sice už jako automatikku v životě atd. ale už to není taková moje záliba jako bývala. (Což se dalo docela i čekat od holky, kterou roboti, auta ani jiné stroje nikdy moc nezajímali.)
Mrzí mě to, ale asi s tím nic nenadělám. (Proč jsou sdělení většinou špatná?)
Změny:
Blog zachovám, ale bude takový všeúčelový. TF tu zůstane, ale přibydou sem informace atd. o zejména jedné mýtické bytosti. (K čemuž mě inspirovala majitelka blogu skywarp.blog.cz - Sky. Jinak bych tenhle blog asi rušila...)
Příběhy možná jednou za čas budou taky, ale... Inevitable Fate se ruší. - Z důvodu brutáloního nedostatku nápadů a z důvodu, že to psát už prostě nechci. :( (Nebaví. Špatné to slovo.)
Omluva:
Za všechny změny atd. se moc omlouvám, ale důvod už jsem dala. Aspoň myslím.
Nechci kopírovat nebo tak nějak, ale už jsem o něčem takovém přemýšlela delší dobu.
IV. -Sedm cípů
30. ledna 2012 v 21:36 | Starsy
Úvod
Omlouvám se za to, že IV. asi nebude dávat smysl, ale, jak už mám bohužel ve zvyku, vymýšlím vše za běhu.
Inevitable Fate IV.
Sedm cípů
Starscream
Soundwave vyzkoušel snad už všechno, ale pořád ne a ne přijít na to, jak ten zatracený krám funguje. Bylo to protivné. Většinou vždycky na všechno přišel právě on, když vše ostatní selhalo.
Nepravidelně rozmístěné krystalky zářili pořád stejně, ať udělal, co chtěl. Začínal si myslet, že to není pravý Darot. Přeci jenom ho získali mnohem jednodušeji, než si myslel.
Ale na druhou stranu taková energie se tak lehce napodobit nedá. Místo dotyku jako by pulzovalo a energie uzavřená ve Hvězdě byla téměř hmatatelná.
Ne. Není falešný, ale něco prostě nesedělo. A Soundwave musel přijít na to, co to je.
…
"Myslíš si, že to dokáže opravit?" otázal se Starscreama černo-fialový Seeker.
"Pochybuju. Ale musím mít jistotu." Starscream si nedal pokoj. Po chvílích Soundwava sledoval a doufal, že Darot zkrátka zprovoznit nedokáže.
"Je vůbec pravý?" zamračil se Skywarp.
"Ovšemže je pravý. Tu energii ničím nenapodobíš." Namítl Starscream s lehkým zavrčením. Byl čím dál tím víc nervózní.
Skywarp se Hvězdy nedotkl. Nebyl k ní blíž než na pět metrů. A to právě kvůli tomu, že Megatron artefakt z ruky nedal. Tedy ne dokud byl přesvědčen o jeho funkčnosti.
Starscream Darot našel, dotkl se ho, tak že nejspíš musí vědět, jaká energie Hvězdou proudí.
"No dobře." Ušklíbl se Skywarp. Nechal Starscreama být a ztratil se ve tmě prázdných chodeb. Za chvíli ho následoval i Decepticonský Air Comander.
Mohl jen doufat, jinak by to byl pravděpodobně jeho konec.
Starsy
Jasně, přiznávám, že jsem chtěla, aby se Decepticoni vrátili. Ale aby přitom zničili celý svět? O nic takového jsem nestála.
Autoboti zřejmě plánují nějaký útok, aby Sedmicípou Hvězdu získali nazpět, a Megatron se pravděpodobně připravuje k jejich definitivnímu zničení.
Zahnula jsem doleva. Mám ve zvyku zrychlovat krok, když přemýšlím a tak jsem se ocitla na místě, kde to vůbec neznám.
A to jsem si uvědomila až teď. Trochu pozdě. Kruci!
Nerada se vracím. Prostě jdu dál a doufám, že mě to zavede někam, kde to znám.
Z liduprázdných uliček mi mrazilo. Neslyšela jsem auta, hlasy, ani všední městský ruch. A ten divný pocit…
Ten samí, co jsem cítila naposledy před rokem, kdy byli Decepticoni ve městě a já za rohem narazila na hašteřícího se Grindora, Starscreama a Soundwava.
S mým štěstím jsem samozřejmě došla po cestě, která mi měla vyvést zpátky, úplně někam jinam.
A aby toho nebylo málo, tahle část ještě ani nebyla opravená. Byly tu polorozbořené budovy, na silnici se stále válely trosky a sem tam bylo i zpřetrhané elektrické vedení.
Vysklená okna a tmavé místnosti působily jak z nějakého hororu. Ani to napětí nechybělo. Čekala jsem, že se na mě odněkud vyřítí nějaký vrah, nebo co já vím co, stejně jako z těch filmů.
A bohužel jsem nemusela čekat dlouho. Akorát že s tím rozdílem, že můj vrah byl Decepticon, se kterým jsem se ještě nesetkala.
Byl vysoký asi tak jako Megatron, místo pravé ruky měl mohutnou, hrozivě vyhlížející zbraň a v obličeji pouze jedno jediné, rudé, ohromné oko přímo uprostřed čela.
Připomínal mi takové ty obry z těch bájí, jak se jim jenom říká, kyklopa! Ano, to je to správné přirovnání.
Proč zrovna já musím mít takový štěstí, že při každé vycházce do města na něco narazím?
Nejdřív to byla Ravage. Pak hašteřící se trio, následně LongHaula, Soundwava a spol. a nakonec Starscreama.
Zdá se mi, že problémy přitahuju doslova jako magnet!
Tak jo, čas se vrátit. Dokud o mě neví, což s mým štěstím zase tak dlouho trvat nebude.
Nezdálo se, že by něco hledal. Ale ani, že by se jen tak procházel. Nebo jo? Myslela jsem si, že se v Decepticonech, i v Autobotech docela vyznám, ale v tomhle robotovy tedy ne.
Možná mě mátlo to jedno oko anebo skutečně existuje nějaká další možnost.
Protentokrát jsem neměla v úmyslu zůstávat a čekat na to, co se stane. Už dávno jsem zjistila, že moje zvědavost se spíš nevyplácí, a tentokrát bych nemusela mít to štěstí přežít.
Pomalu jsem vycouvala zpět a přitom si dávala pozor i na vše ostatní kolem sebe. Na vysklená okna, postraní uličky i nebe.
Naštěstí se žádný další vetřelec neobjevil. I když mám takový pocit, že tím vetřelcem jsem byla opět já.
Nechala jsem dnešní setkání s jednookým Decepticonem být. Další rudooký Cybertronian.
Nehodlám se už vracet k Autobotům jenom proto, abych jim o tomhle kyklopovi řekla.
Už vidím Mirdlovi reakce: "Nemohla ses odtamtud dostat živá!" a opět by mi vyčítal, že jsem se s nimi spřáhla, což mimochodem vůbec není pravda, ale jim to vysvětluj.
Ucítila jsem pod nohama zvláštní chvění. Něco jako zemětřesení, ale jiné. Země pode mnou se začala zdvihat a následně znovu klesla. O pár set metrů dál se dělo to samé a takhle pořád dokola.
Došlo mi, že tohle zemětřesení rozhodně není. Ale nějak jsem si nemohla ani představit, co jiného by to mohlo být.
Konečně se viník onoho zemětřesení ukázal v celé své kráse. No, kráse.
Připomínal ohromného červa, nebo krakatici. Nebo obojí dohromady.
Decepticon větší než všichni ostatní cestující pouze pod zemí, co jsem si všimla. A byl tu s tím jednookým.
Tvor se provrtal několika budovami a téměř se obtočil kolem toho druhého Decepticona. Už vím, proč jsem nezůstala a nečekala, co se stane dál. Zjistila jsem to, i když jsem nechtěla.
Na nic jsem nečekala a okamžitě se rozběhla zpátky. Myslím, že to risknu a budu Autoboty otravovat ještě jednou.
Starscream
Starscreama se znovu zmocnil strach. Soundwavovi se přeci jen, po dvou dnech usilovného zkoumání, podařilo zjistit proč nejspíše Darot nefunguje.
Ukázalo se, že stačí, aby chyběl jen jediný kamínek, a Hvězda nebude fungovat. Kvůli nepravidelně rozmístěným krystalkům nebylo lehké na to přijít, ale jeden tam skutečně chyběl.
"Megatrone, zdá se, že funkčnost Darotu ovlivní i jeden chybějící krystal." Sdělil Soundwave svému vůdci.
V sále už byli shromážděni téměř všichni Decepticoni. Ne z povinnosti, ale pouze ze zvědavosti. Zajímalo je, proč artefakt nefunguje.
"Cože? Jeden kamínek?" ozvalo se z chumlu Decepticonů.
"Ale zprovozníš to, ne?" zavrčel Megatron.
Soundwave zaváhal. "Ano, pokud se nám podaří získat ztracený krystal." Přikývl Soundwave.
"Tak ho najděte!" zařval Megatron na všechny přítomné.
Decepticoni s sebou trhli a s jednohlasým zahučením "Ano, pane." se okamžitě ztratili na chodbě. V místnosti zůstali pouze Megatron a Soundwave. Starscream se opřel o zeď těsně u vchodu, aby byl skrytý ve tmě chodby a zároveň aby slyšel vše, co se v sále pronese.
"Myslíš si, že by to mohli udělat Autoboti, aby mi zabránili v použití Darotu?" otázal se vůdce.
"Možná, pane. Ale také to mohl udělat někdo jiný." Odpověděl Soundwave.
"Je možný ten krystal nahradit nějakým jiným?" zavrčel Megatron.
"Ne. Energii, kterou jednotlivé krystalky obsahují je nenapodobitelná. Neshoduje se s ničím, pro nás známým. Lidské technologie se k tomuto nepřiblíží ani vzdáleně. Nejpodobnější je energii Vůdcovské Matrice, ale pořád to není ono." Odpovídal pro něj nepřirozeně dlouhými větami.
"V tom případě chybějící část musíš najít!" Megatron kladl zvláštní důraz na slovo musíš a v hlase měl vrčivý podtón.
Soundwave znovu přikývl.
Starscream už slyšel vše, co potřeboval. Ušklíbl se a vydal se ven. Čím dál se bude držet od Megatrona, tím lépe.
"Dobře. V tom případě budeme hledat kamínek." Pousmál se lstivě ve svém alternativním módu opustil základnu.
Doslov
Psala jsem to po kouskách, kvůli nedostatku nápadů, a raději jsem to po sobě ani nečetla. (Taky to tak vypadá.)
Nemůžu říct, že příští díl bude lepší a docela se bojím opaku.
III. - Vše, jak (ne)má být
21. ledna 2012 v 22:09 | Starsy
|
Inevitable Fate
Úvod
Začátky jsou pro mě vždycky těžké, ať už se jedná o cokoli - i psaní, byť navazující povídky. Nápady… více-méně jsou i když spíše to první, opět, jak překvapivé. Za nelogičnost, chyby a další blbosti se předem omlouvám, ale snažím se škody minimalizovat. (Což bohužel ne vždy je tak úplně možné.)
A také se omlouvám za možnou podobnost s některými příběhy. Není to úmysl.
Inevitable Fate III.
Vše, jak (ne)má být
Starscream
Decepticoni se vrátili na základnu a mnozí otráveně cosi mumlali o zbytečně dlouho trvajícímu boji s Autoboty, jenž museli ještě před půl hodinou podstoupit. A to jenom kvůli zbrani, která měla údajně jejich dávné nepřátele zničit. Navěky.
Mise skutečně vyšla. Megatron poměrně spokojený prošel ztemnělými chodbami základny až do sálu, ve kterém se tyčil ohromný trůn ve stínu severní stěny.
Veselá nálada, způsobená úspěchem, mu však nevydržela dlouho. Zjistilo se totiž, že Darot nefunguje tak, jak by správně měl.
Skutečně z onoho artefaktu vyzařovala ohromná síla a zářící krystalky napovídaly, že v držiteli chyba nebude. Světýlka nezměnila odstín, ani intenzitu záření, i když Hvězdu zkoušely "zprovoznit" jiní, než Megatron.
Vůdci pomalu docházela trpělivost. Když se ani po další půl hodině snažení, a vztekání se nepodařilo donutit Darot, aby sloužil Megatronovým temným plánům, Decepticon s ním zprudka mrskl o zem. Div, že se Hvězda nerozlétla na milion malých dílečků.
Starscream se ani nesnažil zakrýt škodolibý úsměv. Megatron byl momentálně až příliš zaneprázdněný nefunkčností Darotu, že si ničeho jiného nevšímal.
"Jak to, že to nefunguje?" neovládl se Megatron a Decepticoni, co stáli poblíž, automaticky o pár kroků ustoupili. Na Megatronovy záchvaty vzteku si zkrátka nelze zvyknout. Jsou sice běžné, ale o nic méně nebezpečné a, dalo by se říct i děsivé.
"To nevím, pane, ale určitě se to dá lehce zjistit, a chybu odstranit." Ozvalo se z řady, nebo spíše chumlu, a vůdcovy vztekem žhnoucí optiky zalétly k autorovi tohoto prohlášení.
"Tak s tím něco udělej!" zavrčel už o něco málo klidněji Megatron, avšak aura vzteku ho stále obklopovala. A zřejmě se ho nepustí ještě delší dobu.
Soundwave přikývl.
Decepticoni se rozestoupili a nechali rozzuřeného vůdce projít. Tentokrát si to nikdo neodnesl. Protentokrát.
Nasupený Megatron byl slyšet ještě pěknou chvíli po tom, co zmizel ve tmě ohybu podlouhlé chodby.
Decepticoni se začali znovu pomalu rozcházet a Soundwave zdvihl pohozený Darot ze země. Chvíli si ho zamyšleně otáčel v rukou, aby viděl artefakt ze všech stran. Mezi kamínky byly nepravidelné mezery, všechny krystalky zářily stejně, akorát že každý vrhal jiný barevný odstín.
Ne, v tomhle chyba nebyla. Ještě jednou vyzkoušel, zdali Hvězda skutečně nefunguje, a když se o tom přesvědčil, zamračeně se vydal do své místnosti.
"Nebyl jiný?" zeptal se Skywarp.
"Co?" nechápal Starscream.
"Darot. Ty jsi ho našel, nebo snad ne? Jak to, že nefunguje?" zamyslel se černo-fialový Seeker.
Starscream pokrčil rameny. "Možná s tím něco udělali Autoboti. Dalo se přeci čekat, že se ho pokusíme získat."
"No, nevím. Ti by něco takového určitě nezvládli!" namítl Skywarp. Starscream s ním v duchu souhlasil.
"Soundwave na to přijde." Zavrčel Starscream a tím ukončil debatu na téma nefunkční Darot.
Starsy
Optimus mi výjimečně dovolil jít s nimi na základnu. Cestou jsem raději neřekla ani slovo. Ještě by si to rozmyslel.
Nemohla jsem pustit z hlavy události dnešního dne. Pro změnu dnešního. I když nebyly zase tak zajímavé, a neuvěřitelné jako to, co se stalo před rokem… Ne! Vzpomínky teď stranou!
Každopádně mi na tom pořád něco nesedělo. Ten Mercedes už jsem jednou viděla, ale nemůžu si vybavit kde. Sakra! To musím mít na takovéhle věci zrovna vokno?
Pak ta nepřirozeně dlouhá bitva a nejvíce zarážející věc - nepřítomnost hlavních Decepticonských zástupců.
Něco není správně! Něco mi tu stále uniká!
A to něco jsem se měla dozvědět, až když jsme dorazili na Autobotskou základnu.
A to něco jsem se měla dozvědět, až když jsme dorazili na Autobotskou základnu.
Vystoupila jsem z auta a vyjeveně zírala na téměř úplně zničenou základnu. Autoboti se transformovaly.
"Šli po Darotu!" vyhrkli jsme s Bumblebeem nastejno. Zvláštní, pořád jako bych si s mým starým dobrým přítelem rozuměla. I když to nebyla tak docela pravda.
Někteří pomáhali těm, co útok přežili. Ostatní, včetně mě, se nahrnuli dovnitř a ihned zamířili k místnosti s Darotem.
Nebylo pochyb. Sedmicípá hvězda skutečně nebyla k nalezení.
"Zatracení Decepticoni! Měli jsme to tušit!" zavrčel Ironhide a vztekle trhl hlavou. Ostatní jen bručivě přizvukovali.
"To je zlý." Poznamenala jsem a několikrát obešla místo, kde byla Hvězda údajně bezpečně uložena. Bezpečnostní systémy nebyly nijak narušené. Nebyl důvod se s nimi zbytečně zdržovat, když byla polovina osazenstva základny mrtvá a ta druhá se nechala vylákat ven.
Musím uznat, že tentokrát to měli docela slušně promyšlené. K naší smůle, jejich štěstí.
"A jak." Ucedil Ironhide.
"S Darotem může Megatron zničit jak nás, Autoboty, tak lidi. A my mu v tom nemůžeme dost dobře zabránit." Povzdechl si Ratchet napůl bezradně, napůl naštvaně.
Ztuhla jsem. Věděla jsem, že Sedmicípá hvězda má zřejmě ohromnou moc, jinak by po ní Megatron nešel, ale že by byla mocnější než Matrice nebo Zážehnice? To vážně nemůžu posoudit, ale podle toho, co Ratchet říká, soudím, že ano. A to jsem si ani nemyslela, že to lze.
"Musíme Darot získat zpět dřív, než Megatron přijde na to, jak ho použít!" promluvil náhle Sideswipe a v nás poskočila jiskřička naděje.
Větší moc se rovná složitějšímu používání? To nám hraje do karet!
…
"Možnost to je, ale problém je v tom, že nevíme přesně, kde se Decepticoni ukrývají." A tímto naše jiskřička pohasla. Optimus měl sice pravdu, ale ani tak se nikdo nehodlal vzdát.
"Ale musíme je zastavit! Nemůžeme nechat lidi jen tak zemřít!" namítl Bumblebee.
"Já vím, ale ještě nevíme jak. Je také možné, že Megatron už přišel na to, jak Darot použít. A to už bychom téměř neměli naději." Povzdechl si vůdce Autobotů.
Cože? Téměř žádnou šanci? No to ne! To přece…
"Ale máš pravdu, že to nemůžeme nechat jen tak." Narovnal se Optimus a náhle byl o tolik vyšší než ostatní, až mě to zaráželo. Možná to bude tím, že už jsem ho hodně dlouho před tím neviděla.
Usmála jsem se a bezděky sevřela úlomek Starscreamova křídla, co prostě musím mít vždycky a všude s sebou.
Náhle jsem si něco uvědomila. Na něco si vzpomněla. Bylo to z té doby, co mě Decepticoni věznili u nich na základně. Kdy mě hlídal Starscream. Vzpomněla jsem si na to, co říkal:
"Megatron chce Darot použít k podmanění si vašeho světa, a zničení našich nepřátel."
"Ale vždyť je jenom pro jednoho."
"Právě proto je dobře, že jsi mu to neřekla. Už by nás nepotřeboval. Zbavil by se nás. Nebo alespoň mě."
"Ale vždyť je jenom pro jednoho."
"Právě proto je dobře, že jsi mu to neřekla. Už by nás nepotřeboval. Zbavil by se nás. Nebo alespoň mě."
Tak že když má Megatron Darot, zabije Starscreama? Zeptala jsem se sama sebe v duchu.
Jako bych před sebou znovu viděla zkrvaveného, zesláblého Air Comandera. Nevím proč, ale vidět tohle jednou, mi úplně stačilo. A to jsem tehdy ještě nevěděla, že Decepticoni mohou být jiní, než jen chladnokrevné, krvelačné bestie.
Nebo je také takový? Ne! Už zase se zaobírám takovými otázkami, které stejně opakovaně zamítám.
Zavrtěla jsem hlavou a vyhnala představu umírajícího Seekera s hlavy.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě Bumblebee. Stejně jako tehdy, tedy s tím rozdílem, že před tím jsem v jeho hlasu neslyšela zlobu. A to proto, že tam nebývala.
Chtěla jsem jim o tom říct, ale k čemu by to bylo? Mávli by nad tím rukou a řekli by, že je jim jedno, jestli nějaký zatracený Decepticon chcípne nebo ne. Úplně nejlepší b bylo, kdyby je Megatron pozabíjel všechny.
Jenže pro mě to jen nějaký Decepticon nebyl. Pro mě to byl, když už nic jiného, někdo, kdo se mi nepokusil zabít. Možná, že mi i trochu rozuměl. Nebo jen jsem já chápala jeho?
Těžko říct. Nejspíš zase přetvářím realitu. Taky je dost možné, že to byl jeden z jeho triků, jak mě donutit, abych mu pomohla a nenechala ho popravit prvním Autobotem, kterého potká.
Prý je skvělý lhář a podvodník. Nevím. Ale neřekla bych, že zrovna v tomhle něco předstíral. Anebo je skutečně v tomhle oboru dobrý. (Jestli se tomu vůbec obor říkat dá.)
Zbytečný úvahy, který stejně nikam nevedou. Zkrátka a dobře - nechci, aby zemřel, a nemám pro to dost dobrý důvod. Stačí?
"Ne, nic. Jenom… nechci, aby to všechno takhle skončilo. Nechci, aby Megatron vyvraždil všechny, kdo se mu postaví do cesty." Vlastně jsem zase tolik nelhala. Skutečně jsem se toho bála. Akorát že těmi zavražděnými jsem nemyslela pouze Autoboty a lidi.
Bumblebee se nepřesvědčeně ušklíbl, ale nechal to být.
Autoboti začali plánovat, jak by mohli Darot získat zpět a naznačili mi, že mi tu vážně nechtějí.
Tak jsem se tedy vrátila do města.
Doufala jsem v to, aby Darot měl natolik složité fungování, že se ho nepodařilo, nebo ještě lépe nikdy nepodaří Decepticonům plně využít moc tohoto artefaktu.
Autoboti musí Hvězdu získat zpět co nejdřív. Musí! Nepřipouštím si možnost neúspěchu. Nemůžu.
Už jenom kvůli lidem na téhle planetě. Autobotům. A v neposlední řadě Starscreamovi.
II. - Setkání
15. ledna 2012 v 22:03 | Starsy
|
Inevitable Fate
Úvod
I když jsem říkala, že si musím pokračování FE pořádně promyslet, abych aspoň zhruba věděla, co tam budu psát - nestalo se. Na promýšlení právě-že zrovna moc nejsem, tak se za improvizaci omlouvám.
Inevitable Fate
Setkání
Starsy
Vydala jsem se za Autoboty směrem, kterým jsem si myslela, že se mohli vydat. Popravdě nebylo tak těžké je najít - stačilo jít po hluku.
Pomalá chůze mi taky zrovna moc dlouho nevydržela a tak se mi nemůžete divit, když jsem co skoro narazila do Bumblebeeho, jenž zrovna cosi odmrštilo dozadu.
Uskočila jsem a raději se schovala na bezpečnější místo, odkud jsem ale měla skvělý výhled. Ne přímo dokonalý, ale dobrý.
Viděla jsem pár známých Decepticonů, jako třeba Barricada, Sidewaise, LongHaula nebo Blackouta.
Na pár vteřin jsem zahlédla Starscreama a Skywarpa, ale opravdu jen na okamžik. Pak se mi ztratili z dohledu a následně zmizeli i z bojiště o čemž napovídal i pomalu utichající hukot tryskových motorů.
Zvláštní. Megatrona jsem nezahlédla ani koutkem oka. Soundwave a jeho mazlíček, tedy mazlíčci, zajímalo by mě, jak si dokázal oživit Ravage, ale to teď stranou, taky nebyli v dohledu. Oba Seekeři už se také nevrátili. Což vlastně není nic až tak zvláštního, ale jak může na bitvě s Autoboty, chybět Decepticonský hlavní vůdce? Normálně by Megatron využil každé příležitosti, jak se bratru pomstít, tak proč teď ne?
Zvláštní. Megatrona jsem nezahlédla ani koutkem oka. Soundwave a jeho mazlíček, tedy mazlíčci, zajímalo by mě, jak si dokázal oživit Ravage, ale to teď stranou, taky nebyli v dohledu. Oba Seekeři už se také nevrátili. Což vlastně není nic až tak zvláštního, ale jak může na bitvě s Autoboty, chybět Decepticonský hlavní vůdce? Normálně by Megatron využil každé příležitosti, jak se bratru pomstít, tak proč teď ne?
Zavrtěla jsem hlavou. Decepticoni začínali prohrávat. Obyčejně už by se stáhli, nebo by se snažili nějak výrazně ovlivnit vývoj bitvy, ale dnes ne. Čím dál podezřelejší. Zajímalo by mě, jestli jsem si toho všimla pouze já, nebo i někdo jiný.
Bitva trvala až nepřirozeně dlouho. Obě strany utržily četná a mnohdy i vážná zranění a krev začínala pomalu zalévat celé bojiště. O vítězi jsem začínala trochu pochybovat. Decepticoni na tom byli sice o trochu hůř, ale právě se potvrdila věta, kterou už jsem někde slyšela: "Lev je nejsilnější, když je zahnaný do kouta a krvácí."
Rudoocí rány stále opláceli a statečně se drželi, i když na některých, zejména Sidewaisovi, bylo víc než jasně vidět, že by raději utekli, než dál čelili Autobotům.
Bitva trvala až nepřirozeně dlouho. Obě strany utržily četná a mnohdy i vážná zranění a krev začínala pomalu zalévat celé bojiště. O vítězi jsem začínala trochu pochybovat. Decepticoni na tom byli sice o trochu hůř, ale právě se potvrdila věta, kterou už jsem někde slyšela: "Lev je nejsilnější, když je zahnaný do kouta a krvácí."
Rudoocí rány stále opláceli a statečně se drželi, i když na některých, zejména Sidewaisovi, bylo víc než jasně vidět, že by raději utekli, než dál čelili Autobotům.
Pravda byla ale taková, že se více báli Megatrona, než Optima a jeho bandy.
Nad bojištěm se opět objevili Seekeři. Párkrát Autoboty svými raketami zasáhli, ale nijak extra se nesnažili, to ovšem také nebylo nic nového. Zrovna Decepticonský Air Comander bojoval na sto procent jen výjimečně. A toto zrovna očividně ona výjimka nebyla.
Ostatní to vzali jako znamení k ústupu. Čím dál víc mi začínalo připadat, že něco není v pořádku. Megatron a Soundwave nebyli stále k mání, Decepticoni, jenž až doposud statečně bojovali, se ztratili tak rychle, jak jim to jen zranění dovolovala.
Ostatní to vzali jako znamení k ústupu. Čím dál víc mi začínalo připadat, že něco není v pořádku. Megatron a Soundwave nebyli stále k mání, Decepticoni, jenž až doposud statečně bojovali, se ztratili tak rychle, jak jim to jen zranění dovolovala.
Ironhide se soustředil na mizející Seekery. Ano, Ironhide. Zapomněla jsem se totiž zmínit, že se ho podařilo oživit. Vlastně byl prý v tak zvaném režimu off-line, ale potřeboval energon, aby se mohl probrat.
K tomu dokonale postačil Darot.
Modroocí Cybertroniané si až teď měli možnost v klidu vyměnit názory. Ani jednomu nepřišla neúčast hlavních Decepticonských představitelů v boji běžná.
Zamračila jsem se a rozhodla vylézt ze svého úkrytu. Navzdory jejich vyčítavým pohledům, jsem se jich přišla zeptat.
"Proč si myslíte, že tu Megatron nebyl?"
Starscream
Megatron měl protentokrát plán poměrně promyšlený a byla větší pravděpodobnost úspěšnosti mise.
Že plán není zase tak špatný potvrdil i Starscream tím, že téměř nic nevytknul. Divné věci se dějí.
Skupina Decepticonů tedy dle pokynů zaútočila na město, aby Autoboty odlákala od základny.
"Autoboti se nechali nachytat." Zaskřehotal Laserbreak, který se zrovna snesl na Soundwavovu paži. Párkrát přešlápl, rozprostřel a znovu složil kovová křídla a díval se po všech přítomných Decepticonech.
Megatron, Soundwave, Starscream, Skywarp, Ravage a samozřejmě nositel zpráv - Laserbreak. Možná trochu moc robotů, pro jeden útok na lidsko-Autobotskou základnu, ale potřebovali mít jistotu, že vše klapne. Na podruhé by si jejich nepřátelé dávali větší pozor.
"Pořád nechápu, proč tam nemohla jít jenom Ravage." Zavrčel Starscream, který si přeci jenom nějakou tu výtku našel.
"Protože nevíme, co tam je!" namítl pro změnu Skywarp, což byla také docela novinka. Obyčejně proti Starscreamovi nešel.
"Darotu se dotknu jedině já, a nikdo jiný!" zavrčel Megatron výhružně. Bylo to myšleno hlavně na Starscreama, ale zareagovali všichni.
Skupinka se dala do pohybu směrem k základně.
Seekeři zaútočili jako první a podařilo se jim vyřadit spojení s okolním světem. Ani ne za pět minut se na místo přiřítili i Megatron a Soundwave s jeho mazlíčky, jenž se okamžitě ujali likvidování prchajících lidí.
Ať už těch, kteří se snažili co nejrychleji dostat k účinnějším zbraním, nebo těch, kteří se skutečně rozhodli utéct pryč. A věřte, že i tací se našli.
Megatron jednoduše prostřelil stěnu budovy a rozhlížel se po interiéru ohromné základny. Mohl jen typovat, ve které z desítek místností se Sedmicípá hvězda ukrývá.
Vytvořeným vstupem se dovnitř za Megatronem nahrnuli i ostatní. Starscream věděl, že pokud se má k Darotu někdy dostat dost blízko, tak teď je ta správná a možná i jediná chvíle.
Rychle prohledával místnosti a prostě se musel ke Hvězdě dostat první. Nejspíš na tom doslova závisel jeho život.
Čas na hledání se krátil společně s ubývajícími dveřmi. Autoboti se mohli kdykoli vrátit a jednoduše je zabít. Přeci jenom oni jsou čtyři, když nepočítá Ravage a Laserbreaka. Proti Autobotům, kterých je momentálně přeci jenom víc, by zřejmě moc šancí neměli.
Ale to nebylo to, co ho trápilo. Spíš se bál, aby Darot nenašel první Soundwave nebo nedej bože Megatron. To by se pak rovnou mohl rozloučit se životem.
Pomalu už se začínal vzdávat, šance na nalezení Sedmicípé hvězdy se neustále zmenšovala.
Otevřel další dveře a zaplavil ho náhlý pocit úlevy. Spatřil to, pro co si přišli - Darot.
S bezpečnostními zařízeními si hlavu nelámal. Proč taky? Voják už tu téměř žádný nezbyl, nebo alespoň ne živý, a hrál na čas.
Artefakt lehce zazářil a modro-zelené světlo, místy protkané světle fialovými odlesky na okamžik osvětlilo ztemnělou místnost. Následně ale opět pohaslo, až téměř přestalo svítit, snad čistě pro nálezcovo bezpečí.
Starscream přistoupil blíž, tlumené světlo Sedmicípé hvězdy osvětlovalo jeho tvář a dodávalo atmosféře kolem nádech tajemna.
Air Comander věděl, co se světélkujícím zhmotněním moci chce Megatron udělat. Ještě nedávno by s tím souhlasil, i když popravdě tak napůl.
Kdyby vůdce vynechal zlikvidování problémových článků, čili jeho samotného, neměl by téměř důvod se mu v tom pokusit zabránit. Ale, realita je mnohdy krutá, proto nemá na výběr…
…
Megatron vstoupil do místnosti ozářené zeleno-modrým světlem, lehce chytajícím nafialovělé odlesky, a uviděl, že před jeho Darotem, stojí Starscream. Zavrčel.
"Řekl jsem, že Darot je jenom můj!" zdůraznil slovo jenom a odstrčil Air Comandera stranou. Ten trochu zavrávoral, avšak rovnováhu se mu udržet podařilo.
Trochu ucouvl. Bude pro něj mnohem bezpečnější, když si udrží od Megatrona značný odstup.
"Výborně." Hlesl Megatron, i když šepotu to bylo skutečně velmi vzdálené. Následně se otočil a zamířil pryč.
Starscreama se může teď už zbavit vlastně kdykoli. Není kam spěchat. Zatím.
Nebyl důvod nadále zůstávat na Autobotské základně. Přetransformovali se, a vyrazili tedy zpět do svého úkrytu.
Seekeři museli ještě přelétnout nad bojištěm, aby tím ostatní, dle smluveného znamení, informovali o úspěšnosti mise a o tom, že se tudíž už můžou vzdálit.
Decepticoni byli rádi, že Starscreama vidí. Tedy ne že by zrovna z něj měli radost, ale byli rádi, že už mohou přestat bojovat a vrátit se na základnu.
Z výšky bylo vidět vše - prchající spolubojovníky, Autoboty, snažíc se zasadit poslední, nejlépe smrtící úder, a… "Starsy?!"
Že se tahle lidská dívka nachomýtne, kam se dá, to není žádná novinka, ale pro Starscreama bylo zvláštní jí znovu vidět. Připomnělo mu to, co se stalo. Díky čemu je vlastně ještě naživu.
Neměl však čas, zabývat se minulostí, ani již jmenovanou dívkou samotnou. Ironhide se rozhodl, že alespoň Starscream bojiště neopustí.
Pokusil se ho sestřelit, ale k jeho smůle a Air Comanderovu štěstí, všechny kulky cíl minuly.
Seekeři opustili bojiště. Ne jako poslední, ale ani jako první. Zmizeli v mracích, jak už bylo jejich zvykem.
Nejspíše se blížil konec války, ve prospěch Decepticonů…
Doslov
Omlouvám se za nesrozumitelnosti atd. ale snažila jsem se. Vím, ideální by bylo, kdybych celou část napsala v jeden den (bylo by to srozumitelnější a možná i o něco lepší), ale ono to tak úplně není možné...
Zde hledá