VIII. - Darot | Starsy Stories

VIII. - Darot

28. září 2011 v 22:00 | Starsy | Fatal Error

Úvod

Omlouvám se, ale co začala škola, nemám zrovna moc času na psaní. A nejsem sama…

Do povědomí se mi proto dostávají otázky, které se mi upřímně moc nelíbí: Kdy budu moci přidat další díly Fatal Erroru? Budu mít čas na psaní dříve než o prázdninách? A když delší dobu nebudu psát, co když to dopadne, jako posledně? Odejdou nápady a s nimi i chuť psát dál?

Fatal Error VIII.

Darot

Neletěli jsme dlouho, ale krajina pod námi míhala až děsivě rychle. Když jsme ale začali létat v kruzích, všimla jsem si, že budovy pod námi znám. Byly to jen staré, okrajové čtvrti našeho městečka.

Před ohromnou starou továrnou se začali shlukovat Decepticoni, které jsem jaktěživ neviděla. Od menších robůtků vzdáleně podobným Frenzymu, přes tradiční roboty velikosti Barricada nebo Soundwava až po opravdové obry, které jsem ale znala všechny. LongHaul, který měl být údajně dávno po smrti, ale očividně to přežil, a Blackout, bratr padlého Grindora.

Povzdechla jsem si a schoulila se na měkkém sedadle černého letounu. Začali jsme klesat. První se na zem bez obtíží snesl Starscream, obratně se ztransformoval a se špatně zakrývanou nejistotou se rozhlédl kolem sebe.

Skywarp kroužil nízko nad zemí o poznání déle. Asi se mu moc dobře nepřistávalo na malém prostoru ještě s lidskou pasažérkou uvnitř. Nakonec se mu přeci jenom povedlo přijít na správný způsob, jak přistát aniž by zranil sebe, mě nebo kohokoli jiného. Téměř neznatelně vydechl a jemně, avšak pevně, mě sevřel v ruce.

Oba seekeři s sebou prudce trhli, když se zevnitř továrny ozval hluboký Megatronův hlas. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Uvědomila jsem si, že nedýchám pravidelně.

Vůdce vyšel ven a ostatní Decepticoni mu udělali místo, aby mohl projít. Megatronovy rudé optiky nejprve zastavili na Starscreamovi, ale jen na moment. Pak se zadíval na Skywarpa. Seeker samotný ho moc nezajímal. Byl známí, ale to co svíral v ruce všední nebylo.

"Co tu dělá?" zavrčel Megatron a ukázal na mě svím kovovým, i když upřímně krapet narezlým, prstem. Skywarp rozprostřel dlaň, aby mě Decepticonský vůdce lépe viděl a já si najednou připadala jako uprostřed policejní střelnice.

"To se zeptej Starscreama." Ozval se melodický, i když ne zrovna moc nadšený, Soundwavův hlas. Megatron vydal opět to své tiché, zvířecí zavrčení a stočil pohled na Air Comandera. Ten sklopil zrak a nerozvážně bloudil očima po zemi. Zvažoval nejlepší odpověď, soudě podle jeho situace. A výrazu v jeho tváři.

"No… je s Autoboty tak jsem myslel, že by něco mohla vědět." Začal opatrně Starscream. Megatron nezavrčel, což bylo dobré znamení, ale ještě nebylo vyhráno. Ke Starscreamovu i mému štěstí už se na nic dalšího nezeptal. Prozatím.

"Fajn." Zabručel Megatron a nenávistně se na mě podíval. Nebylo mu moc po chuti, vyptávat se člověka osobně, tak výslech přenechal Soundwavovi. Ani ten však nevipadal bůhvíjak nadšeně. Ani se mu nedivím.

Decepticoni se začali pomalu rozcházet chvíli po tom, co ve stínu staré továrny zmizel jejich vůdce. Oba seekeři se dali do pohybu současně ještě se Soundwavem a celá trojic zamířila dlouhou, potemnělou chodbou do oddělené místnosti.

Jen co jsme vešli do místnosti, stáhl se mi žaludek. První co mě vyděsilo, byla vysoká deska celá z kovu. Rozhodně nebyla dílem lidí, co tu kdysi pracovali, to vím určitě. Bylo tu ještě mnoho dalších změn. Ve stěně byla nemalá zející díra, ze které se na mě upíral pár krvavě rudých, Decepticonských očí. Kdybych věděla, kdo se uvnitř skrývá, ani bych se tolik nebála. Nebo si to tak aspoň namlouvám.

Soundwave ke mně natáhl ruku. Ucukla jsem. Decepticon se zamračil a pokusil se mě vzít do ruky. Já se ale pevně chytla Skywarpových prstů. Jeho dlaň mi náhle připadala jako to nejbezpečnější místo široko daleko.

"Neublížíme ti, pokud budeš spolupracovat." Zabručel Soundwave, který mě nejspíš měl tak akorát dost. Hrubě mě vzal do ruky a pustil na stůl. Žuchla jsem na desku a nespokojeně sykla. "Au." Zamračila jsem se na Decepticona.

"Kde je Darot?" neplýtval časem nespokojený Soundwave. Vyvalila jsem oči. Jasně, věděla jsem, co po mě chce, ale když na mě vybafl takhle zpříma, nevěděla bych, ani jak se jmenuji.

"Eeemmm. Darot?" zopakovala jsem a až když přikývl a nechal mě chvíli, ať si to urovnám v hlavě, se mi rozsvítilo. O Darotu mi kdysi vyprávěl Bumblebee. Ale tehdy jsem byla malá a víc mě zajímalo, že se auto dokáže přeměnit v robota a zase nazpět, než vyprávění o nějakém přístroji.

Asi před rokem, se o Darotu zmínil Optimus znovu. Tentokrát jsem naslouchala pozorně a v hlavě mi utkvěla většina toho, co mi řekl:

Darot je mocný artefakt. Dokáže život vrátit, ale i vzít. Ale proto ho Decepticoni nechtějí. Díky tomuto předmětu může vlastník vyhrát válku. A nepotřebuje k tomu ani armádu. Stačí mu pouze Darot.

Informace se mi přehrávaly v hlavě, jako by byly na filmovém pásu. Vzpomněla jsem si i na obrázek, který mi Optimus promítl.

"Sedmicípá hvězda." Hlesla jsem, když jsem se konečně vrátila do reality. Soundwave se pousmál. "Konečně jsme postoupili." Poznamenal. Nevím, jak dlouho jsem si srovnávala fakta, ale podle Decepticnovy reakce na jeho vkus až příliš dlouho.

"Co o ní víš?" zablýsklo se Starscreamovy v očích. Až teď jsem si plně uvědomila, že seekeři jsou tu také. "Postřeh!" ozvalo se mi v hlavě, ale toho jsem si nevšímala. Soustředila jsem se na otázku. Jediná chybná odpověď a můžou mě zabít.

"No." Zapřemýšlela jsem. V Decepticonech narůstala netrpělivost. "Je to mocný předmět, který dokáže vrátit, ale i sebrat někomu život?" bylo to myšleno jako otázka, ale ani jeden s Decepticonů nijak nezareagoval. Vyložila jsem si to tedy jako souhlas a pokračovala.

"Majitel Darotu může vyhrát tuhle válku." Zadívala jsem se na seekery, kteří opět nijak nezareagovali. "Ale jako jednotlivec." Dodala jsem a postřehla změnu ve Starscreamových optikách. Tohle asi nevěděl. Zamračil se a podíval se po Skywarpovi a Soundwavovi.

Chvíli bylo nepříjemné ticho a já se bála, jestli jsem náhodou neřekla něco špatně, nebo neprozradila, co neměla.

"Jako jednotlivec." Zopakoval nakonec Skywarp, čímž prolomil ticho a já mu za to byla nesmírně vděčná a úlevně si oddychla. Starscream kývl na Skywarpa. V tu chvíli by mě zajímalo, co se jim honí hlavou. A jak se tak znám, brzy se to z nich pokusím různými způsoby také dostat.

"Laserbreaku." Zvolal Soundwave a z otvoru ve stěně se ozvalo tichounké zasyčení. Pak přešlapování a následně ze tmy vykoukla kovová hlava, která mi připomínala stvoření něco mezi drakem a ptákem. "Řekni Megatronovi, že toho zatím moc nevíme. Kromě toho, co už známe ještě, že Darot může posloužit jen jednotlivci. Ne všem Decepticonům, jak jsme se domnívali." Kývl na svého mazlíčka Soundwave.

Laserbreak se zavrtěl a seskočil dolů. Pak doširoka rozpřáhl kovová křídla a vylétl z místnosti ven. Překvapilo mě, jak může něco takového, celé z kovu, moci tak snadno létat jen s pomocí křídel a malých vrtulek umístěných pod nimi.

Odsunula jsem úvahy o Laserbreakově schopnosti létat stranou a zadívala se na Decepticony, kteří v místnosti zůstali. Soundwave se pak ničehož nic sebral a vyrazil směrem, kterým zmizel jeho kovový přítel. "Pohlídejte jí chvíli." Zamručel na seekery a zmizel na chodbě.

Starscreamovi zlostně zablýsklo v rudých optikách. "Nejsem žádnej hlídací pes!" ucedil vztekle a Skywarp se zatvářil stejně nepříčetně jako Air Comander. Nebylo pochyb o tom, že ti dva se znají už hodně dlouho. Starscream a Skywarp jsou přátelé, to je na nich poznat, ale nemohla jsem se ubránit dojmu, že jim ten třetí do party schází. Nemýlila jsem se. Seekeři bývali tři. Aspoň co si pamatuji.

Pamatuji si modro-červeného Thundercrackera s černo-fialovým Skywarpem tvořící křídla formace, na jejíž špici vždycky létal Starscream. Uvědomila jsem si, že mi docela schází vidět je všechny znovu létat nad městem. Připadala jsem si zvrácená, ale pomyšlení, že byli tři, dalo by se říci, nerozluční přátelé a najednou jeden z nich zmizel. To mi připadalo dost kruté i na Decepticony.

Z úvah mě vytrhli kroky na chodbě. Podle těžkých dopadů jsem si tipla Megatrona. Nejspíš s ním byl i Soundwave soudě podle dalších kroků.

První do místnosti ovšem vpadl Laserbreak a znovu zaujal svoje místo v otvoru u stropu. Jeho rudé optiky mě neustále provrtávali pohledem, jenž víc než naznačoval, že by mě nejraději zabil na místě. To díkybohu nemohl. Ne dokud mu to Soundwave nenařídil. Mohl tedy jen syčet a vrhat po mě nenávistné pohledy.

Jako druhý do místnosti vkráčel Megatron se Soundwavem v závěsu. Znovu jsem si připadala jako přimražená. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen na něj vyděšeně zírat. Zvláštní, už jsem se s ním potkala několikrát, ale nikdy jsem neměla takový strach.

"Kde najdu Darot?" začal zpříma. Jestli jsem si kdy myslela, že vyslýchání lidí je pod jeho úroveň, teď mi to nepřišlo. Chtěl to vědět jako první, chtěl vědět, kde má hledat, aniž by mu někdo zastřel pravdu.

Okamžitě mi hlavou začali znovu kmitat vzpomínky na vše, co jsem o Sedmicípé hvězdě věděla. Optimus nikdy neřekl, kde se Darot nachází. A podle toho co jsem si pamatovala to ani nevěděl. A já taky ne. Bylo pro mě dobré, že jsem nemusela lhát, ale zase jsem jim nebyla k ničemu, tím pádem nemají jedinou záminku nechat mě naživu. Nasucho jsem polkla.

"Eeeee." Zahučela jsem. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Mám mu říct, že to nevím, nebo si začít vymýšlet nejrůznější místa, kde by Darot mohl být? "No?" zajiskřilo Megatronovi v očích.

Nadechla jsem se a rozhodla se pro druhou volbu. Aspoň si tím získám trochu času vymyslet plán na útěk.

"Myslím, že Optimus říkal něco o nějaké tajné organizaci." A honem mi hlavou začali vířit nejrůznější nápady na název organizace. Na jazyk mi přišla jen jediná: Vládní oddělení - Sektor sedm. Nikdo tak úplně nevěděl, kde Sektor sedm je, tím pádem jsem Decepticonům práci ještě ztížila. "Myslím, že to byl Sektor sedm." Dodala jsem.

V duchu jsem si blahopřála, když tomu Megatron uvěřil. Zajiskřilo mu v očích. "Najdeme to! Najdeme Sektor sedm!" zavelel Megatron a seekeři se Soundwavem se tedy vydali ven na chodbu. Za nimi vylétl robotický pták Laserbreak, který konečně přestal zlověstně blýskat očima.

"Ty ne." Zarazil Starscreama Megatron. Seeker se na něj nechápavě podíval. "Ty jí tu pohlídáš!" ušklíbl se vůdce.

"Proč já?" namítl Starscream a zamračil se.

"Protože právě ty jsi měl ten nápad, nechat jí naživu!" odpověděl nezaujatě Megatron a vyšel za ostatními. Starscream zůstal stát na místě a zatínal ruce v pěsti. Cloumala s ním zloba a to bylo vidět i v jeho optikách. Ostatně jako se v nich odrážely všechny jeho myšlenky.

Nakonec s sebou jen vztekle trhl, zavrčel a odvrátil se ode dveří. Tedy spíš, od vybourané zdi, sloužící jako vchod.

Podíval se na mě jiskřícíma, rudo-oranžovýma očima. Momentálně jsem měla se seekera, který mi mimochodem už dvakrát zachránil život, stejný strach jako se samotného Decepticonského vůdce. Trochu jsem se přikrčila. Nevím, co to mělo za smysl, ale něco mi říkalo, ať to udělám. Tak jsem to prostě udělala, a k mému údivu zlostný lesk ve Starscreamových očích trochu pohasl.

Chvíli si mě nedůvěřivě prohlížel, ale pak popošel blíž ke stěně a zopakoval to, co už jsem v podobném podání dnes už slyšela. "Připadám si jako hlídací pes." Zasyčel a vztekle se zadíval do země.

Posadila jsem se na desku a pozorovala ho. Nevěděla jsem proč, ale jeho jsem se tolik nebála a byla jsem vděčná za to, že mě musí hlídat právě on a ne někdo jiný.